Populární gruzínský literární portál “1 TV. Elegtroliti” v rámci projektu Ázerbájdžánského státního centra překladatelství, “Ázerbájdžánská literatura v zahraničním virtuálním světě”, zahájil prezentování básní ázerbájdžánského básníka Ašiga Alasgara v gruzínštině. 

    Na prezentaci k 200. výročí Ašiga Alasgara recitovali jeho básně “Přišla mi na mysl”, “Poznala”, “Neurazím se”, “Güllü”, Gülandam”, “Neodcházej, zůstaň”, diskutovalo se o životě a tvorbě velkého umělce.

 Autor předmluvy a překladu básní je spisovatel a překladatel Imir Mammadli.  

   Je nutné poznamenat, že elektronický portál Gruzínské společnosti veřejné televize a rozhlasu “1 TV. Elegtroliti” funguje od roku 2017.  Portál, který funguje při televizi je hlavně zaměřen na krásnou literaturu (próza, poezie, dramaturgie), včetně i na kritické a publicistické materiály.   

Gruzínští čtenáři se mohou na portálu seznámit s díly světově proslulých básníků jako jsou Omar Chajjám, Džaláleddín Rumí, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud, Philip K. Dick, Thomas Wolfe, Leo Pere, John Cheever, Anne Enright, Gertu Muller, Hans Magnus Enserberger, Georges Brassens, Peter Handke, Lucy Fletcher, Lawrence Ferlinghetti, Jacques Brel, Lev Rubinstein, John Maxwell Coetzee, Norbert Hummelt, Susan Sontag, Franz Holler, Franz Holler.

­

Předmluva

   Život Ašiga Alasgara, který se považuje za jednoho ze špíčkových představitelů ázerbájdžánské poezie, trval více než sto let a lze s jistotou říci, že to znamená dlouhý život azmanského básníka a poezie. Je to život plný radosti a bolesti, vznešení a smutku, což se odrazilo v ázerbájdžánském poetickém životě množstvím poetických perel...

    Dede (stařec) Alasgar se narodil 21. března 1821 ve vsi Agkilsa, v krásném ázerbájdžánském kraji Gojča. Básník žil tak skvělým životem a ponechal po sobě tak hluboké stopy, že nazyvali ho Dede Alasgar,  podobně Dede Gorgudovi, jenž je symbolem moudrosti ázerbájdžánského národa.

    Ašig Alasgar psal hlavně v klasických ázerbájdžánských poetických žánrech, jako jsou “gošma” a “garajly”.  Veškerá básně svá pak recitoval při doprovodu krásného hudebního nástroje sazu. Jeho současníci tvrdí, že Ašig Alasgar byl nejtalentovanějším umělcem své doby. Se svou vysoce uměleckou poezii a hudbou procestoval téměř celý jižní Kavkaz (mnohokrát byl i v Tbilisi) a proslavil se v různých literárních kruzích. Stojí za to také poznamenat, že většina básní ašiga vznikala právě na nějakých posezeních, když při doprovodu sazu a podle jeho nálady a místa Ašig Alasgar skládal svoje básní a zpíval je sám. Podobně španělským a francouzským trubadúřům, ašigové taky putovali se svým hudebním nástrojem po městech a vesnicích a oslavovali krásy kolem sebe.  

    Zřejmě právě díky svému vyjímečnému talentu básník dostal přezdívku “ašig”. Ve skutečnosti je jeho poezie mnohem vyšší než úroveň ašigské poezie (poznámka ed. poezie národních hudebních básníků). Ta nesmrtelná díla jsou perlami ázerbájdžánské literatury, jinými slovy jsou to perličky navléčené na vlasce, kterou Ašig Alasgar věnoval ázerbájdžánskému světu krásného slova. Mimochodem slovo “ašig” ve skutečnosti znamená “ozan” a to slovo zní gruzínsky jako “mgosan” (hudební básník). 

    Ačkoli Dede Alasgar žil až do roku 1920, jeho foto až dosud nedorazilo do nás. Foto, které se předkládá jako jeho osobní vzniklo na základě spojených dohromady popisů básníkových současníků a blízkých. Ve skutečnosti, nejpřesnějším básníkovým portrétem jsou jeho básně. V těchto básních Ašig Alasgar je zobrazen jako mimořádně atraktivním mužem, myslitelem, básníkem, věčným milencem a hlasatelem spravedlnosti.

    Je to poprvé, kdy morální portrét Děda Alasgara se maluje v gruzínštině. Poprvé si gruzínský čtenář získal možnost se seznámit  s  básněmi Děda Alasgara.  

   Doufám, že se mi podařilo namalovat poetický portrét Děda Alasgara, tentokrát v gruzínštině.

Imir Mammadli