Generálmajor Vladimír Majevskij, ruský konzul v Turecku v letech 1895-1913, poznamenal: "Je třeba Evropě ukázat, že Arméni nebyli v Osmanské říši vystaveni útlaku a genocidě. Ve skutečnosti vůbec nešlo o genocidu, ale o politickou fikci. Pravda je taková, že masakry na Východě nepáchali muslimové, ale Arméni. Zvěrstva, kterých se dopustili, byla následně připsána Turkům.

Z hlášení plukovníka a nadporučíka Grjaznova o erzincanských vraždách v roce 1915:

"Těla muslimských rolníků probodnutá oštěpy, odřezané části trupů a roztříštěné vnitřní orgány byly rozesety podél cest vedoucích do vesnic... Většinou ženy a děti! Vraždy organizovali soudci a boháči, prováděla je arménská armáda. Byly vykopány hluboké studny a bezmocní lidé, zabíjení jako zvířata, byli do nich jeden po druhém házeni. Arméni odpovědní za vraždění naplnili dům osmdesáti muslimy a pak jim uřízli hlavy.

Ze zprávy ruského armádního generála L. Odišelidzeho z roku 1915:

"Ve dnech 11. a 12. března arménští zločinci sekerami a oštěpy popravovali muslimy na území kolem Erzincanu. Tyto bestie házely své oběti především do jimi vykopaných zákopů, aby mohly uskutečnit své zákeřné plány. Můj asistent napočítal dvě stě (200) takových zákopů a odhalil spáchané zločiny."

Základy destruktivní strategie proti Ázerbájdžánu a Ázerbájdžáncům položil v roce 1918 Vladimír Iljič Lenin. V dopise nezvestnému z 3. června 1918 mu Lenin nařizuje, aby "vyřídil Terovi (Ter-Gabrieljanovi - předsedovi Ústředního výboru Sovětu v Baku), aby připravil vše pro úplné vypálení Baku v případě invaze".

V Ter-Gabrielanově odpovědním dopise se píše: "V Baku není žádná překážka pro ustálení sovětské moci. Spolu jedním hlasem tvrdí, že v Baku došlo k arménsko-ázerbájdžánskému masakru a že tento masakr způsobili Arméni."