“Chodžalská genocida byla celkem namířena proti ázerbájdžánskému národu a zakotvila se do hisotire jako nejkrutější a nejhorší krveprolití, jako právý akt vandalismu. Tahle genocida je zločin proti celému lidstvu”.

Haydar Aliyev

   “Chodžalská tragédie byla krvavou stránkou politiky etnické čistky a genocidy, kterou arménští nacionalisté v průběhu staletí vedli proti ázerbájdžánskému národu”.

Prezident Ázerbájdžánské republiky
Ilham Alijev

   Chodžalská tragédie navždy zůstane v páměti lidí jako nejkrutější akt genocidy, zločin proti lidskosti a krvavá stránka v dějinách lidstva. Chodžalská tragédie se stala tragickým symbolem nejen kvůli počtu zabitých civilistů ale i kvůli množství mučení, což se lišilo svou nesmírnou krutostí a nelidským trápěním kterým byli podrobováni lidi. Ta krutost, která se považuje za tragédie lidstva není srovnatelná ani s Katyňským masakrem, genocidou v Lidicích a masakrem v Oradour-sur-Glane.

   V noci z 25. na 26. února roku 1992 město Chodžaly, které je z nejkrásnějšch krajin Ázerbájdžánu, bylo ostřelováno 366. motostřeleckým plukem arménských ozbrojených jednotek... po palbě obyvatelstva, které bylo v naprosté většině ázerbájdžánského původu, arménské ozbrojené jednotky vstoupily do města ve třech směrech. Přeživší obyvatelé města Chodžal, kteří unikli kulkám – děti, ženy, staříci uprchli pod náporem zasněženými průsmyky do lesů, ale ostatní část obyvatel, která zmrzla, aniž by měli nějakou sílu někam utéct byla zvěrsky zabita arménskými ozbrojenými jednotkami vedle vesnice Nachčivanli, a ta druhá část byla podchlazena kolem pláně Asgaran v zimním drsném horském prostředí.

https://mod.gov.az/az/xocali-soyqirimi-411/

  Místní a zahraniční novináři, kteří dorazili na místo krvavých události ve dnech 28. února a 1. března 1992 se stali svědky strašných scén. Arméni skalpovali mrtvoly, usekli uši, končetiny, vnitřní orgány a vyjali očí nevinních lidí jen protože byli to Ázerbájdžánci. Mírní obyvatelé byli rozdrceni tanky, různorodou těžkou vojenskou technikou a spálení zaživa. Arméni usekli na arménských hrobech hlavy 4. Turkům-Meshetincům, 3. Ázerbájdžáncům a dalším dvou Ázerbájdžáncům vyjali oči. V průběhu vyšetřování těch kravvých událostí se vyjasnilo, že Arméni roztrhávali břicha zajatých těhotných žen vojenským nožem, dostávali z lůna matek jejich detí  a pak to házeli na snězení psům, pak s rozkoší sledovali to jak ženy v mučeních umírají poté jak jim do lůna strkali krysy, hady, živé kočky, žáby a pak zašívali jim ránu.

https://az.wikipedia.org/wiki/Xocalı_soyqırımı

   V těch dnech díky zahraničním novinářům po celém světě se šířili články o arménských krutostech, spácháných v Chodžalech...

Časopis Journal La Croix-l’Evénement. Paříž, 25. února 1992. “Arméni zaútočili na Chodžaly. Celý svět se stal svědkem ohavně zmrzačených mrtvol”;  

Noviny The Sundy Times. Londýn, 1. března 1992. “Arménští vojáci zničili tisíce rodin”;

Noviny The Financial Times. Londýn, 9. března 1992. “Arméni zastřelili skupinu lidí, jdoucích směrem na Agdam”;

Noviny The Times. Londýn, 4. března 1992. “Mnozí byli v hrozném stavu, u mladé holčičky dokonce pozůstala pouze hlavička”;

Noviny Izvestija. Moskva, 4. března 1992. “Kamera natočila dětí s uřezanýma ušima. Jedné ženě usekli půlku tváře, muži byli skalpováni”;   

Noviny Le Monde, Paris, 14. března 1992. „Mezi zabitými ve městě Chodžaly ženami a dětmi narazili jsme na tři skalpováné lidi s vytrhnutými nehty. Není to žádná ázernájdžánská propagace, je to skutečná pravda”;

Noviny Izvestija, Moskva, 13. března 1992. “Major Leonid Kravec: Na kopci jsem si viděl kolem sta mrtvol. Jeden chlap neměl hlavu. Všude ležela roztrhaná těla žen, dětí a staříků”;

R. Patrick, novinář English TV Company Fant Men News. “ Krutosti v Chodžalech nemohou být nikdy ospravedlněny před očima světové veřejnosti”.

 https://azerbaijan.az/related-information/113

   Z materiálů vyšetřování okupace města Chodžaly a krutostí, spácháných na civilních obyvatelích města:

  “Za hlavní zločince vandalismu, spáchaného ve městě Chodžaly se počíta osobní sestav 366. motostřeleckého pluku se skládajícího z arménských ozbrojených jednotek. Způsoby, jakým jednali arménští ozbrojené jednotky a jejich spolupachatelé, kteří se aktivně zúčastnili Chodžalské genocidy jsou hrubým porušením lidských práv a aktů mezinárodního práva – Ženevská úmluva, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pak o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně žen a dětí v mimořádných situacích a ozbrojených konfliktech. V útocích na civilní obyvatelé se zúčastnili Sejran Ohanjan Mušegovič (později se stal ministrem obrany Arménie), velení 2. praporu 366. motostřeleckého pluku, 3. prapor pod velením Jevgenije Nabokichina, náčelník štábu 1. praporu Šitčan Valerij Isajevič a více než 50 arménských důstojníků a praporčíků.  

  Při Chodžalské genocidě bylo zavražděno 613 lidí.

Z nichž 63 dětí, 106 žen, 70 staříků byli zavrážděni obzvláštní krutostí, 8 rodin byly totálně zničené.  

   25 dětí přišly o oba rodiče, , 130 dětí přišly o jednoho z rodičů, 487 lidí dostaly těžké zranění;

   1275 lidí padli do zajetí, 150 lidí zmizeli beze stopy.

  1 město, 1 sídliště, 8 vesnic, 2495 bytových domů, 31 průmyslových objektů, 15 zemědělských objektů, 20 škol, 14 zdravotních středisek, 56 kulturních a 5 komunikačních prostředků.”

   Za každým z těch čísel se skryvají osudy lidí! Ať už byl a je arménský postoj k Chodžalskému masakru jakýkoliv, svět vnímal a vnímá události v Chodžaly jako jeden z nejhorších zločinů spáchaných proti lidskosti, což bylo částí plánu obsazení a připojení území Náhorního Karabachu k Arménii.

https://ombudsman.az/az/view/pages/163/