Ázerbájdžánské státní centrum překladu (ÁzSCP) s potěšením oznamuje vydání nové sbírky básní (v ázerbájdžánském překladu) významné gruzínské básnířky Bely Keburii. Za tuto knihu jí byla udělena literární cena carevny Tamary.

Mezi 110 básněmi obsaženými v knize jsou i Co říkají kapky, Bůh, Můj odhad, Začne.

Překladatelem a autorem předmluvy ke knize je Imir Mammadli. Editorem je Mahir Garajev.

Co říkají kapky

Imir Mammadli

Současnou poezii lze z hlediska vnitřního impulsu zhruba rozdělit na dva proudy, z nichž jeden proud je poezie založená na racionálním poznání a druhý na poznání intuitivním.

Před vysvětlením jejich podstaty je třeba na tyto otázky odpovědět: Co je to vědění? Jaký druh paměti myšlení má být spojen s básnickým myšlením? André Gide, velký francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu, říká, že pojem, který jsme dodnes nazývali věděním, není věděním; je to prostě informace - informace o tom či onom jevu nebo události.

Poznání jsou vrstvy, které se v lidské mysli a duchu otevírají po celý život. Hloubku poznání lze měřit počtem těchto vrstev.

Tyto vrstvy lze objevit pouze v procesu sebereflexe a hluboké životní praxe prostřednictvím filozofického myšlení. Vraťme se nyní k hlavnímu bodu našeho rozhovoru.

Báseň založená na racionálním poznání popisuje svůj předmět a emoce, které v něm autor prožívá, a snaží se uměleckým vyjádřením a metaforami ovlivnit čtenářův požitek. V tomto případě se nedává přednost zvuku srdce, ale slovu vědomí a mysli. Z tohoto hlediska lze ázerbájdžánskou poezii považovat za příklad racionální poezie, od epické epochy až po čistě lyrickou.

V poezii založené na intuitivním poznání je situace opačná. Autor zde neodkazuje na popisovaný objekt, ale na událost, která ve svém celku dokonale odráží vnitřní i vnější existenci objektu. Jinými slovy, autorka vidí události svým "okem mysli" nebo "okem srdce", dává přednost vizualitě, která je podobná rentgenovému záření. Takové básnické příklady lze najít v japonské, čínské, moderní evropské nebo moderní turecké poezii.

Bela Keburia je jednou z nejjasnějších představitelů básnického směru založeného na racionálním poznání. Jinými slovy, je věrnou stoupenkyní tradiční gruzínské poezie. Snad si čtenáři uvědomili, že tradiční gruzínská poezie je stejně jako ázerbájdžánská poezie básnickým pokladem založeným na racionálním poznání.

Bela Keburia se k literatuře dostala v 80. letech 20. století. V té době, v 60. letech, se v gruzínské poezii prosadil nový rétorický styl a forma hledání.  Tato tendence byla přitažlivá pro mladou generaci. Bela Keburia však dávala přednost tradiční gruzínské poezii, zakotvila v ní svou tvorbu a až do konce zůstala věrná své volbě.

Pravidla života člověka zřejmě vycházejí z jeho povahy, která se usadila v jeho podvědomí. Pro Belu Keburii se závazek k tradicím neomezuje jen na její vztah ke slovům. Je oddaná všem gruzínským tradicím, včetně rodinných, které mají hluboké kořeny. Zde bych rád podal vysvětlení. Jednou jsme si o něčem povídali. Najednou se Bela zadívala někam do dálky a řekla, konkrétněji zašeptala slovo, které v tu chvíli nebylo pro rozhovor podstatné. "Od Boha chci jen jednu věc: Aby mi položil hlavu na Tejmurovu hruď (Tejmurem byl manžel Běly Keburie), nechal mě cítit jeho dech a nechal ten vánek, aby mi navždy prošel tváří." V deštivém Batumi mají svůj vlastní, ne tak velký dům a ten vánek v něm vane pořád...

Batumi není tak velké město. Ale není tak malé, aby se všichni navzájem znali. V tomto přístavním městě ale všichni znají Belu Keburii. Pokud se s ní chcete projít po městě, patnáctiminutová procházka vám zabere více než hodinu. Protože na každém kroku tato krásná dáma naráží na veselé přátele, navzájem se zdraví a ptají se na zdraví; vyjadřují, jak moc ji mají rádi jako představitelku tvůrčího světa. Při procházce se naštěstí nelze příliš dlouho zastavit, protože ve městě často prší: Významný gruzínský spisovatelka Naira Gelašvili jednou řekla: "Zdá se mi, že Bůh miluje více ty, kteří ho hledají, než ty, kteří říkají, že jsem ho našel.“

Pro Belu Keburii není téma "stvořitele a stvořeného" neznámé, ale možná by bylo správnější říci, že toto téma je ústředním tématem jejích básní.

: I když se Ježíš Kristus stokrát narodil v Betlémě, pokud se jednou nenarodí ve tvém srdci, nebude to nic platné, řekl jeden moudrý muž. Už dávno se narodil v srdci Bély Keburie a vždy je nápomocen při hledání Božího světla.

Závěrem chci konstatovat: jako všem Gruzíncům je i Belu Keburii drahá vlast a následující báseň je příkladem její lásky ke Gruzii:

Chápu...

Já vím...

Tady je to ...

Jste tady...

Tvé slzy jsou na mé tváři,

Ano, tvůj dech je můj dech

Jsem tvé dítě, jsi má matka, má vlast!