Dle vědců, Chanegah v Alindža patří k 8. století. Přece je to jen předpoklad. Během rekonstrukce se vyjasnilo, že většina náhrobních nápisů patří k 14.-15. stoletím - tedy po roku 1401, kdy vedle řeky Alindža byl Miránšahem tragicky popraven Fazlullah Naimi.

Podle legendy, po tragické popravě Fazla, muridové sebrali pozůstatky jeho těla  a pohřbili ho tady. Pak muridové vystavili mauzoleum Naimiho. Prý, nejvlivnější ze sufiískych šejchů si osobně požádal Emíra Timura o dovolení se zúčastnit pohřbu Fazla.  

V jiné legendě se říká, že když byl Fazl popraven, jeho muridové v tajně od válečníků Timura, sebrali pozůstatky Fazla a vzali do Chanegahu. Ale válečníci Timura o tom dozvěděli a zastavili muridy na cestě.  Když válečníci se zeptali: „Kdo to je? Kam ho vezete?", muridové řekli, že je to šejch Chorásánský.  Vzhledem k tomu, že v tu dobu Chorásán byl centrem vědy a sakrálních znalostí (arabsky irfán), Timurovi válečníci propustili je. Právě proto druhý název Chanegahu je „Šejch Chorásánský".

Po smrti Naimiho muridové přeměnili jeho hrob v svaté místo poutnictví. Někteří vědci si předpokládají, že Naimi tam nebyl pohřben. Ale během rekonstrukce po zkoumání toho území, byly nalezeny patřící Naimi náhrobní kamen a tři kusy kamene. Na kamenech byla napsána báseň  Nasimiho "Můj mister", věnováná Naimimu. Právě na těch kamenech lze uvidět hurúfijské symboly jako "slunce náboženství","granatové květiny", včetně básnické obrazy místa popravy Naimiho.

Chanegah byl postaven na základě výpočtu „Dzavidánname". Mešita, která se zde nachází byla postavena Chanbike chátun, dcerou Lele Melika, jednoho z muridů Fazla a pochází z 15. století.

Abychom mohli mluvit o symbolech a číslech v Chanegahu, musíme nejdřív přečíst „Džavidánname", protože se jedná o složitou záležitost. Některé matematické symboly, zaznačené na  kamenech jsou obdivuhodnou ukázkou hurúfijské logiky. Určité kamene, jenž jsou ukázkou vzorů z „Džavidánname" nesou matematické informace - kupř. úhel 360. stupně, rok, měsíc a dny, jejich přesné popisy, periody pohybu slunečních paprsků atd. Z levé a pravé strany kamenných náhrobních nápisů, které byly napsány v čest Chanbike chátun, o které jsme zmiňovali výš, jsou obrazky slunce. Uvnitř slunce je zobrazeno 24 trojúhelníků. Čárky uvnitř těch trojúhelníků symbolizujou sluneční paprsky.

Když počítám „Džavidánname", vnikám do hloubky bohatství tohoto díla. Ujasňuji si, že hurúfismus nám byl vysvětlen dosti primitivně. Tady byly představeny jako hurúfijské symboly pouze rysy lidské tváře a 32.a 28. písmena arabské abecedy. Přece kdybychom se dívali na hurúfismus z tohoto pohledy, nikdy bychom se nedozvěděli. Veškeré „číselná tajemství" hurúfismu jsou popsány v „Džavidánname". Jsou tam těžké a přesné výpočty, od kterých se člověk pouze může žásnout. V některých příkladech jsou ukázky výpočtů bez konečných výsledků. V hurúfismu se nejvíc používají čísla 1, 2, 6, 7, 11,17 atd.

Pokud v „Džavidánname" potkáváme číslo 32 pouze jednou. S čísemi 1,2, a 6 se můžeme setkat skoro v každém rozdílu „Džavidánname". Tady číslo 1 patří Alláhovi - tvůrci života. Hurúfité předpokládali, že Alláh nesmí být označen žádným jiným symbolem. Alláh může být označen pouze písmeny a  může být cítěn ve snu pomocí božského světla. Toto lze vidět v některých básních Nasimiho. Číslo 2 je znakem toho, že každá jedna bytost se skládá ze dvou. Všechno co nás v životě obklopuje se rozeznává v rámci dvě: tělo - duše, noc-ráno... dobro-zlo atd. O významu čísla 6 jsme se již zmiňovali.  

Elmin NURI