Vznik prvních knihoven v Ázerbájdžánu se datuje od 5. století-tedy za časy Kavkazské Albánie. Tehdy hodně knih bylo přeloženo do albánštiny, jež se skládala z 52. písmen. Za období panování křesťanství malé knihovny se zakládaly na půdě církví. Po ustanovení islámu jako jediného náboženského systému v 9. -10. století se pořádně zvýšil počet knihoven.

Ve středověku se většinou knihovnictví rozvíjelo ve třech směrech: dvorské knihovny; mešitové knihovny; osobní knihovny básníků, vědců a filozofů.

Za dobu formování muslimské renesance v 11. století knihovny ve třech městech Ázerbájdžánu (Gandža, Barda a Baku) byly populární na celém Východě. Veliký Nizámi Gandževí ve svém díle „Chosrov a Širin“ zmíňuje o starých rukopisech v Bardě. Knihovna v Baku patřila k paláci Širvanšahů.

Ve středověku na území Ázerbájdžánu se knihovny většinou tvořily v mešitách na základě náboženských knih. Za dobu panovníků států Agqoyunlu a Qaraqoyunlu, kteří měli velký zájem o báseň, umění tato tendence se pomalu zmízla. V důsledku toho, že vůdce Safíovců, kteří byli založeni v roce 1501 Šah Ismajil byl básníkem a filozofem, v první léta svého panování velkou pozornost věnoval založení knihoven.  Vydělil nejlepší pokoje v paláci, zajistil veškeré zařízení pro to.

Kromě toho, ve středověku v Ázerbájdžánu existovaly i osobní knihovny. Například, knihovna observatoře v Maraze, jež obsahuje  400. létý písemní poklad se jmenuje podle velikého vědce Nasredina Tusiho, jenž byl  jejímž vedoucím. Velkou část těch knih dovezli z Bagdadu, Šamu, Alžírska, Mosulu a dalších měst.  Bohužel, do nás dorazily všechny sto prácí Nasredina Tusi, jež byly v knihovně, stavené v letech 1258-1261, přesto že nezbyly ani zmínky na knihy v observatoře v Maraze. 

Knihovny kaligrafa, lingvisty a literárního teoretika filozofa Bachmanjara Chatiba Tabriziho, Rašídaddina - hlavního vazíra Ilchanidů taky získaly velkou proslulost.  

Jedna z knihoven, která vznikla za dobu panování Šaha Ismayila byla knihovna hrobky Šejcha Safí. Když Šah Ismayil přišel k moci, na počest Šejcha Safí nechal postavit hrobku a založit tam  knihovnu. Posílal vzácné knihy, které získaval při obsazení různých měst. Knihovna hrobky Šejcha Safí  byla jedna z bohatých knihoven Východu a od začátku 16. století až do 20. let 19. století, tedy celkově fungovala tři století. Později tahle knihovna díky lstivosti Rusů byla převedena do Tbilisi a pak poslána do císařské knihovny v Peterburgu.    

Knihovna "Dar-əl-kütub" byla založena ve 12. století v Gandže. Knihovny v Gandže a Bardě  tehdy měly k dispozici bohatou knižní nadaci. 

Za dobu svého panování Atabeci věnovali zvláštní pozornost rozvoji knihovny a obohacení knižní nadace. Tahle knihovna se v podstatě dá říct, kupovala nejvzácnější rukopisy východních zemí. V samotné knihovně se taky přepísovali knihy a takhle množily jejich počet.

Z důvodu, že strýc velikého ázerbájdžánského myslitele Nizámi Gandževí byl vedoucím knihovny Chadža Omarsaraj, dveře této knihovny byly vždy otevřeny pro Nizámi. Tvorba Nizámi, jenž proslul jako veliký básník svého období  byla zároveň pokladem pro tuto knihovnu.

Elmin Nuri