Ázerbájdžán, jenž získal samostatnost 18. října 1991 zase se potkal s hrozbou ji ztrátit. Chaos, jenž vládl ve všech oblastech veřejného života země, vládní krize dosáhl své kulminace v červnu 1993, republika uvízla v krizi. Situace se zkomplikovalo i v armádě, případy dezerce se stály častějšími. Arménská agrese se pomalu dosahovalo většího rozsahu. Jednotlivé osoby a skupiny v republice se snažily vzít do ruky moc, a proto šel mezi ními boj o vládu. Národní fronta, která ovládla v roce 1992 z prvních dní ukázala, že z důvodu nedostatků resursů nedokázala plně vládnout a zachránit situaci. A proto, léa 1991- 1993 vešly do dějin naší země jako léta bezpráví, svévolnosti, nepořádků a avanturistických experimentů.    

V létě 1993 incident, který sotva nevyrostl do občanské války ohrožoval nejen naší národní samostatnosti, zároveň státní a národní hodnotu. Pravidelná okupace ázerbájdžánských zemí arménskými ozbrojenými silami, pořád se zhoršující politická situace, složitý sociální stav obyvatelstva stálo příčinou nutnosti, aby objevil se vůdce, schopný zachránit země od netěstí  aby vést tento národ za sebou. Všechny vrstvy společnosti byly přesvědčeny, že země, která čerstvě získala svoji nezávislost a potkala se hrozbou utrátit samostatnost dokáže zachránit jenom Hajdar Alijev. Národ v tak těžké pro zemi dny pozval Hajdara Alijeva přijet z Nachčivanu do Baku.  

Za krátké období Hajdar Alijev dokázal odvrátit občanskou válku a takhle se začala nová éra pro stát. Na schůzce Milli Madžlisu, která se konala dne 15. června 1993, kde národní lídr Hajdar Alijev vyhlásil strategii budoucího vývoje ázerbájdžánské státnosti a v následujícíh letech ji uskutečnil. Pokud získat samostatnost bylo hlavní a první podmínkou, druhou vážnou podmínkou bylo její zachování  a rozvíjení dál a tohle se ve skutečnosti stálo reálností díky snahám celonárodního lídra Hajdara Alijeva. Dne 3. října 1993 byl zvolen prezidentem státu na základě voleb většiny národa. Celonárodní vůdce nehledě na veškeré překážky země obnovila veřejno-politickou stabilitu, zajistil ekonomickou a politickou nezávislost Ázerbájdžánu, jenž byl u meze rozpadu a ztroskotání, přeměnil naši vlast v prestižní zemi, shopnou všude říkat svoje slovo. Tento důležitý historický den vešel do našich dějin jako den Národní Spásy a od roku 1997 na základě usnesení Parlamentu oslavuje jako oficiální svátek.

Politický kurz, určený na základě úspěchů celonárodního vůdce, který se dnes uplatňuje prezidentem Ilhamem Alijevem jako pokračování jeho politiky. Právě díky tomu Ázerbájdžán se stal dnes vyvíjecí, modern, na mezinárodní aréně den co den upevňující svoje pozice zemí, jenž má dnes dost silnou ekonomiku a na této cestě dosahuje hodně úspěchů.