Uplynul již 31 rok po lednové tragédii, která se zakotvila do páměti ázerbájdžánského národa jako “Krvavý leden”.

   Přes noc z 19. na 20. ledna 1990 v 23:30 jednotky ozbrojené sovětské armády bez žádného varování vstoupily do Baku a spáchaly masakry proti civilistům Baku. Bylo jimi zabito 147 civilistů, 638 zraněných, 841 člověk bylo protiprávně zatčeno, stovky lidí byli mučeni.
Krvavé masakry a plenění majetku v Baku v té době probíhaly v mnoha regionech a městech země. Mezi zabitými bylo spolu s Ázerbájdžánci 6 Rusů, 3 Židé, 3 Tataři, děti, starší lidé a ženy…

    Hlavním účelem této nelítostné řeže, spáchané Sovětským impériem bylo potlačit duch národního osvobození ázerbájdžánského lidu a zabránit masovým protestům v Baku proti rozhodnutí arménského parlamentu od 9. ledna připojit Náhorní Karabach k Arménské SSR.

    Následujícího rána po lednové tragédii, ke které došlo zaviněním a se svolením tehdejšího vedení republiky, způsobeného převážně chaosem a anarchií vládnoucími v zemi, národní vůdce Hejdar Alijev uspořádal tiskovou konferenci při Stálém Zastoupení Ázerbajdžánu v Moskvě, ostře odsoudil masakr v Baku a označil ten teror, spáchaný proti civilistům Ázerbájdžánu za akci proti lidským právům a svobodám a demokratickým hodnotám.

    Ano, ta krvavá událost-tragédie, jež byla spáchána před 31. lety sevřel veškerý ázerbájdžánský národ do jedné pěsti. Tato jednota byla výrazem protestu proti ohavnému činu vandalismu, nahlému vojensko-politickému zločinu sovětského režimu...

    Uplynula léta a ázerbájdžánský národ se po vítězství ve čtyřiačtyřiceti denní válce znovu sjednotil a byl jako kovová pěst. Sjednocení národa bylo tentokrát vyvoláno našim vítězstvím ve čtyřiačtyřiceti denní válce a pocity radosti, nekonečné víry ve vládu, armádu a Vrchního velitele ozbrojených sil.

    Je to již 31. rok co lidí se schází na Aleji mučedníků a uctívají s bolestí a láskou světlou páměť  mučedníků, kteří zemřeli za svobodu a územní celistvost Ázerbájdžánu...