“Lidová kultura jako nedílná součast národa“

Dějiny folkloru jako ústní lidova tvorba dochází k prvním místům pobytu na území Ázerbájdžánu. V tomto smyslu Ázerbájdžán je jeden ze zemí, jež má bohatý folklorní poklad.   

Naše literatura se též opírá o bohatý ázerbájdžánský folklor. Stopy mytologicko-ústního světonázoru jsou patrné ve folkloru, klasické a současné literatuře. V našem folkloru se dá naléznout stopy ázerbájdžánské mytologie.

Další ze zvláštností ázerbájdžánského folkloru je přítomnost společných rysů s folklory dalších turkických národů. Shoda většiny textů v turecké ústní lidové tvorbě ukazuje na jejich vznik v rámci jediného etnogeografického území.

Ázerbájdžánský folkor je žánrově bohatý. Epické folklorní žánry jako pohádky a dastany, přísloví a pořekadla, jež svědčí o národní moudrosti během dějin silně ovlivnily nejen náš folklor a klasickou literaturu, ale zárověň i na literaturu sousedních národů. Bajaty, které patří do lyrického žánru citově opisují každodenní život národa. 

Dle folkloristy, vědce, doktora filologie profesora Gazanfara Pašajeva “Kitabi-Dede Gorgud” je pramenem ázerbájdžánské ústní a spisovné literatury, jenž ovlivnil literaturu všech turkicky mluvících národů a je tzv. pomníkem spojujícím nás: “Dastany dříve nebyly hodně rozšířeny v Turecku, ale od roků 1912-1915 ázerbájdžánské dastany byly vydány v Turecku a začaly se takhle šířit. Dastan “Koroglu”, který zaujímá v naší literatuře zvláštní místo tedy patří nejenom do ázerbájdžánské literatury, ale i do literatury Turkmenistánu, Turecka a dalších turkicky mluvicích národů. Bajaty též zaujímají zvláštní místo v literatuře Turků v Turecku, Turkmenů v Iráku, Gagauzů a dalších. 

Folklor se tvoří v jazyce. Turkicky mluvící národy mají jediný jazyk-turečtinu. Náš folklor se utvořil právě na základě tohoto jazyka.

Podle Gazanfara Pašayeva ázerbájdžánský folklor poslední dobu dosahl ještě vyšší úrovně: “U nás byla založena Folklorní instituce, jež nemá žádnou obdobu ve světě. V této instituci se shromažďují a vydávají veškeré folklorní žánry, zároveň i jsou objektem zkoumání. Na konci 20. století vznikla Jednota ašugů (národních zpěváků). Dnes máme pořády věnované společnosti „Ašug Peri“, ašugské literatuře a tvorbě ašugů.  

Pokud existuje národ, tedy existuje i jeho folklor. Epos a další folklorní žánry jsou národní pámětí každého národa, zachraňuje ho od rozpadu, zajišťuje jeho jednotu. Ale bohužel s odstupem času tradice ústní lidové slovesnosti mizí postupně. Vždyť někdy eposy se šiřily v národě díky ašugům. Jenomže dnešní ašugové se omezují pouze hrou na sazu. 

 

                                                                                                 Sevindž Fadai 

DALŠÍ ČLÁNKY